@holka1 bydlela s rodiči v malé chaloupce u lesa. Školu měla v nedaleké vesnici a každé ráno do ní chodila s kamarádem Honzou, který bydlel v chaloupce kousek od té jejich. Většinou chodili polní cestou, která se táhla přes okolní obilné lány. Dnes se ale rozhodli, že si cestu zkrátí a půjdou podél potoka a kolem jezera. Cesta to byla kratší, ale také divočejší a nebezpečnější.
Když šli kolem jezera, byli už unavení, neboť cesta vysokou trávou podél potoka byla náročnější než pohodlná polní pěšina. Všimli si vysoké a košaté vrby, pod kterou byl příjemný stín. Díky zkratce měli dostatek času, proto si na chvíli lehli pod vrbu.
Brzy ale začali mít zvláštní pocit. Vrba působila nepřátelsky a nebezpečně. Ačkoli nebyl žádný vítr, zlověstně se nahýbala nad @holka7 i Honzou. Když chtěli raději vstát a vyrazit do vesnice, Honza vykřikl a spadl. Kořeny vrby mu totiž omotaly nohu a táhly ho směrem k vrbě. Když Honzu kořeny dotáhly blíže, kmen se rozevřel a Honza zmizel uvnitř vrby.
@holka1 do té doby dokázala jen překvapeně stát, ale teď se Honzovi vrhla na pomoc. Bušila do vrby, házela po ní kamení, ale vrba stála pevně a bez náznaku, že by se chystala Honzu propustit. Když @holka1 začala ztrácet naději, že dokáže Honzu vysvobodit, dostala nápad, který jí nejdříve přišel směšný, ale žádný lepší neměla. Řekla si, že když se vrba umí pohybovat, mohla by být lidem podobná i v dalších věcech. Přišla k vrbě a zkusila ji polechtat na kořenech, které se táhly kolem vrby. Nic se nedělo, ale @holka1 pokračovala.
Najednou se vrba začala lehce otřásat. Třásla se stále více a více a @holka1 by přísahala, že v šustění listí zaslechla něco, co se podobalo tichému smíchu. Najednou se vrba silně otřásla, naklonila se nad @holka4 a vyklopila Honzu přímo před ni. Honza byl vyděšený a trochu poškrábaný, ale jinak byl v pořádku.
Ve vesnici jim lidé příhodu nevěřili. Všichni si mysleli, že škrábance jsou jen od hraní a příběh s vrbou si vymysleli, aby postrašili ostatní děti. @holka1 a Honza si ale dobře zapamatovali, co se stalo. Od toho dne vždy chodili polní cestou, která byla delší, ale nehrozilo na ní žádné nebezpečí.
